wilk
polština
[editovat]výslovnost
[editovat]
dělení
[editovat]- wilk
etymologie
[editovat]Z praslovanského *vьlkъ vznikla polská i další slovanské varianty: staroslověnské влькъ, běloruské воўк, bulharské вълк, srbochorvatské вук / vuk, slovinské volk, české a slovenské vlk, polabské våuk, lužickosrbské wjelk, ruské a makedonské волк, ukrajinské вовк.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | wilk | wilki |
| genitiv | wilka | wilków |
| dativ | wilkowi | wilkom |
| akuzativ | wilka | wilki |
| instrumentál | wilkiem | wilkami |
| lokál | wilku | wilkach |
| vokativ | wilku | wilki |
význam
[editovat]- vlk (psovitá šelma)
- Wczoraj w lesie widziałem dużego wilka. – Včera jsem v lese viděl velkého vlka.
- (hovorově) vlk (opruzenina)
- Nie siedź na ziemi, bo wilka dostaniesz. – Neseď na zemi nebo chytíš vlka.
- (hovorově) vlčák, ovčák
- Mój brat ma wilka, a siostra wyżła. – Můj bratr má vlčáka a sestra ohaře.