Přeskočit na obsah

zůstav

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [zuːstaf]

dělení

[editovat]
  • zů-stav

sloveso (1)

[editovat]
  • dokonavé

význam

[editovat]
  1. přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa zůstat
    • Když tito povstali proti velikému knížeti, on [olomoucký biskup] zůstav mu věren, sprovázel ho sám i do bitvy u Vysoké (…)[1]
    • Přiznav se k víře křesťanské a zůstav věren císaři Ludvíkovi Pobožnému, pojistil tím zemi své pokoje od Němců.[2]

související

[editovat]

sloveso (2)

[editovat]
  • dokonavé

význam

[editovat]
  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa zůstavit
    • „(…) Než jakkoli ten zločin budeš stíhat, nejitři duše své proti matce: zůstav ji nebesům a oněm mukám, jež jí sídlí v prsou!“[3]

poznámky

[editovat]
  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Vladislav II., s. 297–324.
  2. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Povýšení Moravy, s. 121–126..
  3. KABELÍK, Jan. Povídky ze Shakespeara. Telč : Emil Šolc, 1899. Kapitola Hamlet, princ dánský.