zvířecí

čeština

výslovnost

• IPA: [zviːr̝ɛt͡siː]

dělení

• zví-ře-cí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí
genitiv	zvířecího	zvířecího	zvířecí	zvířecího	zvířecích	zvířecích	zvířecích	zvířecích
dativ	zvířecímu	zvířecímu	zvířecí	zvířecímu	zvířecím	zvířecím	zvířecím	zvířecím
akuzativ	zvířecího	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí
vokativ	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí	zvířecí
lokál	zvířecím	zvířecím	zvířecí	zvířecím	zvířecích	zvířecích	zvířecích	zvířecích
instrumentál	zvířecím	zvířecím	zvířecí	zvířecím	zvířecími	zvířecími	zvířecími	zvířecími

význam

1. související se zvířetem
   • Kdesi až strašně hluboko uprostřed hlavy po stranách tupého, nepatrného nosu seděly mu dvě baziliščí, zeleně světélkující oči a kůže, kterou povleklé měl svoje kosti — ta nebyla ani lidské kůži podobná, ale popelavá, zvráskovatělá a porostlá řídkými chloupky, měla vzhled špatně vydělané, vylínalé kůže zvířecí.
2. (přeneseně) surový, zvrácený
   • Jenom dvě věci se nazývají „zvířecí“: chtíče a nacionalismus.

překlady

1. související se zvířaty

   • angličtina: animal
   • francouzština: animal
   • italština: animale
   • němčina: tierisch
2. —