zvířit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈzviːr̝ɪt]

dělení

• zví-řit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

význam

1. způsobit náhlý rychlý, spirálovitý pohyb sypkých částeček nebo tekutiny
   • Ó, náhlý déšť již zvířil prach a čilá laň teď běží s houfcem gazel k úkrytům.
   • To byl počátek větrné eroze způsobené již prvním primitivním zemědělstvím, které dbalo pouze na okamžitý užitek. Do vzduchu zvedaný prach byl zvířen vzdušným vírem a unášen větrem do dáli třeba i stovek kilometrů. Proces větrné eroze však není omezený jen na narušení půdní kompaktnosti člověkem

překlady

1. rozpohybovat částečky v plynu nebo kapalině

   • angličtina: roil

související

• rozvířit
• vír
• zviřovat
• vířit
• vířivka
• zvířena