čeledín

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃɛlɛɟiːn]

dělení

• če-le-dín

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	čeledín	čeledíni / čeledínové
genitiv	čeledína	čeledínů
dativ	čeledínu / čeledínovi	čeledínům
akuzativ	čeledína	čeledíny
vokativ	čeledíne	čeledíni / čeledínové
lokál	čeledínu / čeledínovi	čeledínech
instrumentál	čeledínem	čeledíny

význam

1. stálý zemědělský dělník na statku
   • Čeledín namazal dobře vůz, selka upekla s Hanú dobrú caltu sedlákovi na cestu a Karlovi do Prahy a sedlák jel druhý den ku Praze.

synonyma

1. (zastarale, nářečně) pacholek, chasník, kočí, oráč, chlap

překlady

1. • němčina: Knecht m

související

• čeleď
• čeládka
• čeledník