čtení

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃtɛɲiː],  čtení^{? • info}

dělení

• čte-ní

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	čtení	čtení
genitiv	čtení	čtení
dativ	čtení	čtením
akuzativ	čtení	čtení
vokativ	čtení	čtení
lokál	čtení	čteních
instrumentál	čtením	čteními

význam

1. činnost, při které někdo čte
   • Na čtení tohoto textu je třeba se dobře soustředit.
2. (v právu) projednávání návrhu (zákona) v plénu (resp. na schůzi) zákonodárného orgánu
   • Poslanecká sněmovna se v prvním čtení zabývala návrhem novely zákona o zajišťování obrany České republiky a hlasováním jej přikázala k projednání výboru pro obranu.

překlady

1. činnost kdy někdo čte

   • angličtina: reading
   • finština: lukeminen
   • francouzština: lecture ž
   • italština: lettura ž
   • němčina: Lesen s
   • polština: czytanie s
   • slovenština: čítanie s
   • srbština (cyrilice): читање s
   • srbština (latinka): čitanje s
2. —

související

• čtenář
• čtečka
• čítanka
• sečtení
• přečtení

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-06-07]. Heslo čtení.

externí odkazy

• Článek Čtení ve Wikipedii
• Téma Čtení ve Wikicitátech