Jana

čeština

výslovnost

• IPA: [jana]

dělení

• Ja-na

etymologie

Význam [1]: Přejato z německého Johana (staročesky Johanka), to z latinského Iōhannēs, z řeckého Ἰωάννης (Iōannēs). Původ je hebrejský s výkladem Bůh je milostivý; milostivý dar boží; daný bohem. Z hebrejského יוֹחָנָ (Jochánán: Jahve = Bůh, chánan = sklonil se, smiloval se). Mužská varianta jména je Jan.

podstatné jméno (1)

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	Jana	Jany
genitiv	Jany	Jan
dativ	Janě	Janám
akuzativ	Janu	Jany
vokativ	Jano	Jany
lokál	Janě	Janách
instrumentál	Janou	Janami

význam

1. ženské křestní jméno
   • Přijede pro nás Jana s Honzou.
2. řeka v Rusku vznikající soutokem řek Dulgalach a Sartang, ústící do Janského zálivu moře Laptěvů
   • Řeka Jana je sjízdná, na 8 měsíců zamrzá.

synonyma

1. (zdrobněle, domácky) Janička, Janča, Jani; (zdrobněle, domácky, expresivně) Janina, Janinka, Jaňule, Johana, Johanka, Jaňulka, Januš, Januše, Januška, Janice, Jája, Jajka, Janka, Janík, Jaňulice, Jaňák, Janďulka, Jenka, Nina, Inka, Honzina, Honzinka ap.
2. –

překlady

křestní jméno

angličtina: Jane (en), Janet (en), Janis (en), Janie (en) bulharština: Яна (bg) ž finština: Johanna (fi) hornolužická srbština: Jana (hsb) ž, Hana (hsb) ž, Hanka (hsb) ž němčina: Johanna (de) ž

polština: Janina (pl) ž, Joanna (pl) ž ruština: Яна (ru) ž, Янина (ru) ž, Иванна (ru) ž řečtina: Ιωάννα (el) ž, Γιάννα (el) ž skotská gaelština: Sìne (gd) ž slovenština: Jana (sk) ž

řeka

jakutština: Дьааҥы (sah) polština: Jana (pl) ž

ruština: Яна (ru) ž

související

• Janin

podstatné jméno (2)

význam

1. genitiv a akuzativ singuláru substantiva Jan

poznámky

• Encyklopedie CoJeCo, Jana