Morana

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈmɔ.ra.na]

dělení[editovat]

  • Mo-ra-na

varianty[editovat]

etymologie[editovat]

Všeslovanské. Asi od praslovanského *merti (mřít), přípona nejasná.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ Morana Morany
genitiv Morany Moran
dativ Moraně Moranám
akuzativ Moranu Morany
vokativ Morano Morany
lokál Moraně Moranách
instrumentál Moranou Moranami

* Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.). Více viz Příloha:Číslo vlastních jmen (čeština).[2]

význam[editovat]

  1. (ve slovanské mytologii) bohyně smrti a symbol zimy
    • Na Děvíně proti Vyšehradu uctívána byla bohyně vody Děvana, na Moráni u Emaus bohyně smrti Morana, na Petříně-Perunově týně hromovládce a bůh ohně Perun, na vrchu Bábě bohyně pramatky země Bába, na Krtni bůh blahobytu Krt-Krodo.[3]
    • A konečně na Moráni, na Slovanech, kde stojí dnes klášter v Emauzích — bývalo božiště bohyně smrti — Morany s pohřebištěm, jehož „popelnicové pole“ táhlo se až ke studánce svatováclavské.[4]
  2. (ve slovanských lidových tradicích) figurína ztělesňující Moranu (1), tradičně vynášená po zimě z obce
    • Nápěvy písní zpívaných při slavnosti králenské anebo při vynášení Morany pocházejí z dávné doby pohanské, avšak slova písní těch, byvše prodlením doby k nepoznání změněna, pocházejí z doby novější.[5]
  3. (přeneseně, básnicky) ztělesněná smrt
    • Otec můj až po Moranu tápal v temnostech; mne uvedla Vesna v jasný den pravé víry.[6]
    • Z věty, že někomu umřela teta, neudělá frázi ani ten největší tlučhuba; jenže tlučhuba to neřekne, nýbrž bude hlásat, že nám neúprosná Morana vyrvala jeho milovanou tetinku.[7]

překlady[editovat]

  1. bohyně smrti a zimy
  2. figurína ztělesňující Moranu
  3. přeneseně smrt

synonyma[editovat]

  1. Smrtka, Smrt, (zastarale) Smrtholka
  2. Smrtka, Smrt, (zastarale) Smrtholka
  3. Smrtka, Smrt, (zastarale) Smrtholka

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo „morana“, s. 373.
  2. ↑ PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.
  3. ↑ Popelka Biliánová: Z pohanských božnic pražských
  4. ↑ Popelka Biliánová: Praha mythologická
  5. ↑ Josef Srb: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
  6. ↑ Josef Kajetán Tyl: Poslední pohanka
  7. ↑ Karel Čapek: V zajetí slov

externí odkazy[editovat]

  • Článek Morana ve Wikipedii
  • Heslo Mařena v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=Morana&oldid=1268504“