Polsko

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔlskɔ]
•  Polsko^{? • info}

dělení

• Pol-sko

etymologie

Z názvu slovanského kmene Polanů, z indoevropského pelè- (pole, plochý terén).

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	Polsko	Polska
genitiv	Polska	Polsek
dativ	Polsku	Polskům
akuzativ	Polsko	Polska
vokativ	Polsko	Polska
lokál	Polsku	Polscích
instrumentál	Polskem	Polsky

význam

1. přímořský stát ve střední Evropě

překlady

angličtina: Poland (en) dánština: Polen (da) esperanto: Polio (eo) finština: Puola (fi) francouzština: Pologne (fr) ž italština: Polonia (it) ž kašubština: Pòlskô (csb) ž latina: Polonia (la) ž litevština: Lenkija (lt) lotyština: Polija (lv) ž dolnolužická srbština: Pólska (dsb) hornolužická srbština: Pólska (hsb)

maďarština: Lengyelország (hu) nizozemština: Polen (nl) s němčina: Polen (de) s norština: Polen (no) polština: Polska (pl) ž ruština: Польша (ru) ž skotská gaelština: a' Phòlainn (gd) slovenština: Poľsko (sk) s srbština: Пољска (sr) španělština: Polonia (es) ž švédština: Polen (sv)

související

• polský
• polsky
• polština
• Polka
• Polák