Vltava

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • Vl-ta-va

etymologie[editovat]

  • Pochází ze starogermánského slovního spojení wilth- ahwa, „divoká, dravá voda“. Ve Fuldských análech z roku 872 je tento název doložen jako „Fuldaha“, v roce 1113 jako „Wultha“. V Kosmově kronice se roku 1125 poprvé objevuje v počeštěné podobě jako „Wlitaua“.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ Vltava Vltavy
genitiv Vltavy Vltav
dativ Vltavě Vltavám
akuzativ Vltavu Vltavy
vokativ Vltavo Vltavy
lokál Vltavě Vltavách
instrumentál Vltavou Vltavami

* Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.).[2]

význam[editovat]

  1. řeka v Čechách
    • Voda ve Vltavě byla studená.

překlady[editovat]

  1. česká řeka

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2011-11-18]. Heslo Vltava.
  1. SKÁLA, Emil. Jazykové dějiny Šumavy. In MAIDL, Václav. Znovuobjevené Šumava. 1. vyd. Klatovy : Okresní muzeum Klatovy, 1996. ISBN 80-900253-7-4. S. 15–16.
  2. PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Vltava ve Wikipedii