bubínek

čeština

bubínek [1]

bubínek [2]

bubínek [3]

výslovnost

• IPA: [bʊbiːnɛk]

dělení

• bu-bí-nek

etymologie

Zdrobnělina substantiva buben.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	bubínek	bubínky
genitiv	bubínku	bubínků
dativ	bubínku	bubínkům
akuzativ	bubínek	bubínky
vokativ	bubínku	bubínky
lokál	bubínku	bubíncích
instrumentál	bubínkem	bubínky

význam

1. (zdrobněle) buben
   • Tamburína je tvořena bubínkem a chrastítky po obvodu.
2. tenká membrána, jež odděluje zevní ucho od středního ucha a přenáší zvuk ze vzduchu na kladívko
   • Zdravý bubínek je lesklý a má našedivělou barvu.
3. rotační zásobník revolveru na náboje
   • Komory válců v bubíncích prvních revolverů nebyly provrtané skrz a nabíjely se zepředu.

překlady

malý buben

polština: bębenek (pl) m

slovenština: bubienok (sk) m

bubínek v uchu

angličtina: eardrum (en) finština: tärykalvo (fi) francouzština: tympan (fr) m

latina: tympanum (la) m polština: bębenek (pl) m, błona bębenkowa (pl) ž slovenština: bubienok (sk) m

část revolveru

angličtina: cylinder (en)

související

• buben
• bubínkový