dědina

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɟɛɟɪna]

dělění[editovat]

  • dě-di-na

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ dědina dědiny
genitiv dědiny dědin
dativ dědině dědinám
akuzativ dědinu dědiny
vokativ dědino dědiny
lokál dědině dědinách
instrumentál dědinou dědinami

význam[editovat]

  1. (knižně, oblastně) vesnice
  2. (v historii) rodové pozemky
    • Dědina, původně veškeren majetek, který se určité osobě dostal dědictvím od předků jejích, tedy statek zděděný, bonum paternum, b. aviaticum (u starých Čechů hereditas).[1]

poznámky[editovat]

  1. Dědina. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1893. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Dědina>. Díl 7, s. 146.