diletant

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdɪlɛtant]

dělení

• di-le-tant

etymologie

Z italského dilettante (plurál dilettanti) shodného významu (původně: jednostranně vyhraněný specialista, nejčastěji na hudbu), a to z italského diletto (potěšení, radost, požitek, zábava) – tedy původním významem ten, kdo dělá něco pro potěšení.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	diletant	diletanti
genitiv	diletanta	diletantů
dativ	diletantu / diletantovi	diletantům
akuzativ	diletanta	diletanty
vokativ	diletante	diletanti
lokál	diletantu / diletantovi	diletantech
instrumentál	diletantem	diletanty

význam

1. člověk, jenž se zabývá (ze zájmu) něčím, pro co nemá odborné vzdělání
   • V hudebních spolcích pražských, ba i ve své domácnosti snažil se [Smetana] společenskou srdečností upoutati kruh mladších umělců i dobrých diletantů, aby hudební interes a čilejší ruch se v obecenstvu probouzel a pokročilým směrem řídil.
2. (hanlivě) špatný, nedovedný neodborník, povrchní znalec

překlady

1. nadšenec

   • angličtina: amateur
   • francouzština: dilettante m ž
   • ruština: дилетант m
   • španělština: aficionado m
2. neodborník

   • angličtina: dilettante
   • francouzština: amateur m
   • němčina: Dilettant m
   • španělština: diletante m ž

synonyma

1. samouk, ochotník, amatér, neodborník, začátečník, laik
2. amatér, polovzdělanec, nedouk, břídil, fušer, packal

související

• diletantismus
• diletantství
• diletantka

poznámky

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-01-10]. Heslo diletant.