impertinence

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɪm.pɛr.tɪ.nɛn.t͡sɛ]

dělení

• im-per-ti-nen-ce

etymologie

Převzato z francouzštiny, předpona im- + latinské pertinens – vhodný, patřičný.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	impertinence	impertinence
genitiv	impertinence	impertinencí
dativ	impertinenci	impertinencím
akuzativ	impertinenci	impertinence
vokativ	impertinence	impertinence
lokál	impertinenci	impertinencích
instrumentál	impertinencí	impertinencemi

význam

1. nevhodný, nepatřičný, netaktní či nezdvořilý čin nebo jednání
   • (Při nákupu vína) …je důležité vědět, kolik přibližně chceme do nákupu investovat. Takový dotaz ze strany prodavače možná vypadá jako určitá impertinence, ale je to ve skutečnosti otázka ryze praktická a správná.
   • Koncepce Hyde Parku (ostatně jako u zrušeného Kotle) bohužel už je taková; na adresu hosta tu probublávají nevkusnosti, impertinence i zlomyslnosti, aniž zazní spravedlivá korekce.

překlady

1. nevhodný čin nebo jednání

   • angličtina: impertinence
   • francouzština: impertinence ž
   • italština: impertinenza ž
   • němčina: Impertinenz ž
   • polština: impertynencja ž
   • slovenština: impertinencia ž
   • španělština: impertinencia ž

synonyma

1. drzost, nestydatost, nestoudnost, neomalenost, opovážlivost, arogance

související

• impertinentní
• impertinentně
• impertinentnost