Z Wikislovníku
Od českého pocítiti vycházejícího ze staročeského pocútiti (ve staročeštině byl pro pocit výraz počutie[1]), odvozeného od cútiti. K němu existují ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Vykládá se mylnou dekompozicí z praslovanského *ot-jutiti (původně „octnout se ve stavu bdělém, být schopen vnímání“[2]), což má podobný základ jako *jutro („jitro, doba procitnutí“).[3]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
pocit |
pocity |
| genitiv |
pocitu |
pocitů |
| dativ |
pocitu |
pocitům |
| akuzativ |
pocit |
pocity |
| vokativ |
pocite |
pocity |
| lokál |
pocitu |
pocitech |
| instrumentál |
pocitem |
pocity |
- smyslový nebo pocitový zážitek, popřípadě stav
- pocit chladu
- radostný pocit
- uvědomění si něčeho
- pocit odpovědnosti
- vjem, zážitek, dojem
- vědomí, tušení, potucha, intuice
- 1. smyslový nebo pocitový zážitek, stav
- 2. uvědomění si něčeho
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
pocit |
pocity |
| genitiv |
pocitu |
pocitov |
| dativ |
pocitu |
pocitom |
| akuzativ |
pocit |
pocity |
| lokál |
pocite |
pocitoch |
| instrumentál |
pocitom |
pocitmi |
- smyslový nebo pocitový zážitek, popřípadě stav
- pocit chladu
- radostný pocit
- uvědomění si něčeho
- pocit odpovednosti
- vnem, zážitok, dojem
- vedomie, tušenie, potucha, intuícia
- ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, c1978. Heslo „počutie“, s. 310.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „cítiti“, s. 108.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cítit“, s. 107.