umět

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊmɲɛt]
•  umět^{? • info}

dělení

• umět

sloveso

• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	umím	umíme
2.	umíš	umíte
3.	umí	umějí / umí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	umějme
2.	uměj	umějte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	uměl	uměli
mužský neživotný		uměly
ženský	uměla
střední	umělo	uměla

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	uměje	umějíce
ženský	umějíc
střední

význam

1. být schopný provádět činnost
   • On se nikdy neuměl rozhodovat rychle.

překlady

angličtina: can (en) francouzština: savoir (fr) italština: sapere (it) němčina: können (de)

polština: umieć (pl) švédština: kunna (sv) slovenština: umieť (sk) španělština: saber (es)

synonyma

1. dokázat, dovést

související

• umění
• umělý
• umělec
• um
• umně

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-03-10, [cit. 2011-05-09]. Heslo umět.