Z Wikislovníku
- vlast·nost, mn. vlast·nos·ti
Od slova vlastní s původním významem „co náleží pod něčí vládu“,[1] které je odvozeno od staročeského vlast („země, krajina, oblast“,[2] dnešní význam je zúžen). Praslovanské *volstь („vláda, moc“) je odvozeno od *volsti („vládnout“) s 1. osobou přítomného času *voldǫ[3] a to z indoevropského *u̯aldh-, rozšířeného kořene *u̯al- („být silný“).[4]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
vlastnost |
vlastnosti |
| genitiv |
vlastnosti |
vlastností |
| dativ |
vlastnosti |
vlastnostem |
| akuzativ |
vlastnost |
vlastnosti |
| vokativ |
vlastnosti |
vlastnosti |
| lokál |
vlastnosti |
vlastnostech |
| instrumentál |
vlastností |
vlastnostmi |
- podstatný znak věci nebo jevu
- chemické vlastnosti prvku
- základní rys povahy projevující se v chování člověka
- zbavit se záporných vlastností
- atribut, rys, kvalita, příznak
- rys, kvalita, atribut, příznak
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „vlast“, s. 693, 694.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Heslo „vlast“, s. 570.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „vlastní“ a „vlast“, s. 716.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vládnout“, s. 715.