úředník

čeština

výslovnost

• IPA: [uːr̝ɛdɲiːk]
•  úředník^{? • info}

dělení

• úřed-ník

varianty

• (expresivně) ouředník
• (archaicky) úřadník, ouřadník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	úředník	úředníci
genitiv	úředníka	úředníků
dativ	úředníku / úředníkovi	úředníkům
akuzativ	úředníka	úředníky
vokativ	úředníku	úředníci
lokál	úředníku / úředníkovi	úřednících
instrumentál	úředníkem	úředníky

význam

1. zaměstnanec úřadu vykonávající kancelářskou činnost

překlady

1. zaměstnanec úřadu

   • angličtina: clerk, officer
   • francouzština: officier m, administratif m, bureaucrate m
   • němčina: Beamte m, Beamter m
   • polština: urzędnik m
   • ruština: чиновник m
   • řečtina: υπάλληλος m
   • slovenština: úradník m

synonyma

1. (expresivně, hanlivě) úřada, ouřada

související

• úředníkův
• úřad
• úřednice
• úřednický
• úřední
• úředně
• úřadovat
• podúředník
• spoluúředník
• superúředník

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-12-11]. Heslo úředník.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Úředník ve Wikipedii