úpravce
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈuːpraft͡sɛ]
dělení
[editovat]- úprav-ce
etymologie
[editovat]Ze slovesa upravit pomocí přípony -ce a s ní související změny kvantity kmenové samohlásky u- na dlouhou samohlásku ú-.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | úpravce | úpravci / úpravcové |
| genitiv | úpravce | úpravců |
| dativ | úpravci / úpravcovi | úpravcům |
| akuzativ | úpravce | úpravce |
| vokativ | úpravce | úpravci / úpravcové |
| lokál | úpravci / úpravcovi | úpravcích |
| instrumentál | úpravcem | úpravci |
význam
[editovat]synonyma
[editovat]- (neutrálně) upravovatel, (neutrálně, řidčeji) upravitel
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ V. M.. Správce a „správec“. Naše řeč, 1941, roč. 25, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.