čišet

čeština

Úzce souvisí s čich.

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	čiším	čišíš	čiší	čišíme	čišíte	čiší

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	čiš	čišme	čište

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	čišel	čišela	čišelo	čišeli	čišely	čišela

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	čiše	čišíc	čišíce

(čišet + instrumentál) zřetelně vycházet, být cítit
- Z jejího chování čišela zloba a nepřejícnost.
- Ta prodavačka čišela neochotou, víckrát do toho obchodu už nepůjdu.
- Soused: »Patnáct holáků (měsíců)... pro mizernej klandr (řetízek) a půl kola (padesát zlatých)...« — T.: »To odkroutím na kyblu.« Taková je mluva vysloužilých kriminálníků; čiší z ní resignace a furiantství.^[1]
- Ty čtyři ženy v porotě byly bledé a čišelo z nich nepřátelství k té ženě, která porušila cosi jako závazek.^[2]
studeně a nepříjemně odněkud vanout
- Cizí řeč tam ucho slyší s kazatelny, z žáčků řady,z lavic, kůru — odevšady cizota jen mrazem čiší^[3]
- Z vlňáku jí čišel chlad vody, na řasách a obočí svítila rosička deště^[4]