ševelit
Vzhled
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ʃɛvɛlɪt]
dělení
[editovat]- še-ve-lit
sloveso
[editovat]- nedokonavé
- intranzitivní
časování
[editovat]osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | ševelím | ševelíš | ševelí | ševelíme | ševelíte | ševelí |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
ševel | ševelme | ševelte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | ševelil | ševelila | ševelilo | ševelili | ševelily | ševelila |
trpné | ševelen | ševelena | ševeleno | ševeleni | ševeleny | ševelena |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | ševele | ševelíc | ševelíce |
význam
[editovat]- (knižně) tiše šumět
- (zejména o ptácích) příjemně zpívat, prozpěvovat
- A mezitímco hlásky menších dětí ševelily jako skřivánci, vpadaly jim do toho hlasy hochů starších jako drozdi nebo slavíci.[1]
- (řidčeji) pohybovat něčím
překlady
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 214.