štuc

čeština

výslovnost

• IPA: [ʃtʊt͡s]

dělení

• štuc

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	štuc	štucy
genitiv	štucu	štuců
dativ	štucu	štucům
akuzativ	štuc	štucy
vokativ	štuce	štucy
lokál	štucu	štucech
instrumentál	štucem	štucy

význam

1. (hovorově) vysoká tenkostěnná sklenice na pivo
   • Právě na chmelnici vznikají první kroky k výrobě zlatavého moku, než si ho může pivař vychutnat ze svého štucu nebo mazáku.
2. (hovorově) puška s krátkou hlavní
   • Návštěvníci zhlédnou vývoj rakouské výzbroje od křesadlové pušky po funkční zadovku, jsou zde také zbraně od východočeských puškařů z doby kolem 1866 i zkrácená perkusní pěchotní puška předovka řečená štuc.

synonyma

1. štucna
2. —