žeroucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʒɛrɔʊ̯t͡siː]

dělení

• že-rou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. který právě nyní žere
   • Najednou se na rohlík vrhá hejno drzých vrabců. V tu samou chvíli, kdy napětí v tomto mikrosvětě dramaticky roste, se z jezera nečekaně vynořují tlamičky kapříků žeroucích hladově rohlíky pro kačeny… Chachá, zvoláme hlasem humanitárních pracovnic na vypaseného pekingského kačera a jeho družky, chachachachá!

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí
genitiv	žeroucího	žeroucího	žeroucí	žeroucího	žeroucích	žeroucích	žeroucích	žeroucích
dativ	žeroucímu	žeroucímu	žeroucí	žeroucímu	žeroucím	žeroucím	žeroucím	žeroucím
akuzativ	žeroucího	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí
vokativ	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí	žeroucí
lokál	žeroucím	žeroucím	žeroucí	žeroucím	žeroucích	žeroucích	žeroucích	žeroucích
instrumentál	žeroucím	žeroucím	žeroucí	žeroucím	žeroucími	žeroucími	žeroucími	žeroucími

související

• žeroucí se
• žraný
• sežravší, požravší, vyžravší, nažravší se
• žerouce, žerouc, žera
• vyžraný, prožraný, zažraný, nažraný, sežraný