бросать
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
- nedokonavé
- tranzitivní nebo s infinitivem
oznamovací způsob
| Přítomný čas
|
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
броса́ю
|
броса́ем
|
| 2.
|
броса́ешь
|
броса́ете
|
| 3.
|
броса́ет
|
броса́ют
|
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
—
|
—
|
| 2.
|
броса́й
|
броса́йте
|
| 3.
|
—
|
—
|
- příčestí
| Příčestí minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
броса́л
|
броса́ли
|
| ženský
|
броса́ла
|
| střední
|
броса́ло
|
| Příčestí minulé trpné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský životný
|
—
|
—
|
| mužský neživotný
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
| Přechodník přítomný
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
броса́я
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
| Adjektivum slovesné minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
броса́вший
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
- házet, metat
- pouštět
- opouštět
