дрьколь
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *drьkolь;[1] rod mužský; i-kmenová deklinace.
Srov. stčes. drkolna/dřkolna – "palice, klacek, kyj";[2] rus. дреко́лье – "klacky, hole"; srbochorv. (arch.) drkol – "obušek"; slovin. dŕkol – "obušek".[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- i-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | дрьколь | дрьколи | дрьколиѥ |
| genitiv | дрьколи | дрьколию | дрьколии |
| dativ | дрьколи | дрькольма | дрькольмъ |
| akuzativ | дрьколь | дрьколи | дрьколи |
| vokativ | дрьколи | дрьколи | дрьколиѥ |
| lokál | дрьколи | дрьколию | дрькольхъ |
| instrumentál | дрькольмь | дрькольма | дрькольми |
význam
[editovat]- hůl, klacek
- ꙗко на разбоиника ли изидостє • съ орѫжиѥмь и дрькольми ѩтъ мєнє – Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. [Mt 26, 55 – As]