дрьколь

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *drьkolь; rod mužský; i-kmenová deklinace.

Srov. stčes. drkolna/dřkolna – "palice, klacek, kyj"; rus. дреко́лье – "klacky, hole"; srbochorv. (arch.) drkol – "obušek"; slovin. dŕkol – "obušek".

podstatné jméno

• rod mužský
• i-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	дрьколь	дрьколи	дрьколиѥ
genitiv	дрьколи	дрьколию	дрьколии
dativ	дрьколи	дрькольма	дрькольмъ
akuzativ	дрьколь	дрьколи	дрьколи
vokativ	дрьколи	дрьколи	дрьколиѥ
lokál	дрьколи	дрьколию	дрькольхъ
instrumentál	дрькольмь	дрькольма	дрькольми

význam

1. hůl, klacek
   • ꙗко на разбоиника ли изидостє • съ орѫжиѥмь и дрькольми ѩтъ мєнє – Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. [Mt 26, 55 – As]

srovnej

1. дрѣво, дрѫгъ, жрьдь, жьзлъ, палица, посоха

související

• дрѣво
• клати