рѫка

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *rǫkà; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. ruka; pol. ręka; hluž., dluž. ruka; rus. рука́ - akuz. ру́ку ; ukr., běl. рука́; bulh. ръка́; srbochorv. rúka - akuz. rȗku; slovin. róka.[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • ā-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ рѫка рѫцѣ рѫкъі
genitiv рѫкъі рѫкѹ рѫкъ
dativ рѫцѣ рѫкама рѫкамъ
akuzativ рѫкѫ рѫцѣ рѫкъі
vokativ рѫко рѫцѣ рѫкъі
lokál рѫцѣ рѫкѹ рѫкахъ
instrumentál рѫкоѭ рѫкама рѫками

význam[editovat]

  1. ruka
    • приимъ водѫ ѹмъі рѫцѣ прѣдъ народомь – ..., vzal vodu a před zástupem si umyl ruce ... [Mt 27, 24 – Zogr Mar As Sav Ostr]
  2. du./pl.náruč
    • тъ приѩтъ ѥ на рѫкѹ своѥю – ... vzal ho do náručí, ... [L 2, 28 – Zogr Mar As Sav Ostr]
    • на рѫкахъ възьмѫтъ тѧ • єда когда прѣтъкнєши о камєнь ногѫ твоѭ – Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. [Žalm 90 (91), 12 – PsSin]
  3. vláda, moc
    • нє помѣнѫшѧ рѫкъі ѥго • дьнь въ н̑ьжє избави ѩ из-д-рѫкъі сътѫжаѭщаѥго – Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z soužení. [Žalm 77 (78), 42 – PsSin]

slovní spojení[editovat]

  1. прѣдати въ рѫцѣ – vydat, svěřit
    • и прѣдастъ ѩ въ рѫцѣ врагомъ – A vydal je do rukou pohanů. [Žalm 105 (106), 41 – PsSin]
    • и вьсє имѣниѥ своѥ мьнѣ ѥстъ прѣдалъ въ рѫцѣ – A svěřil mi celé své jmění. [Supr 366, 18]
  2. рѫцѣ възложити/възлагати – požehnat (kládáním rukou)
    • и помол̑ьшѹ сѧ свѧтѹѥмѹ и рѫцѣ възложьшѹ на нѭ • абиѥ господьнѭ благодатиѭ бѣса прогъна – A když se svatý pomodlil a položil na ni ruce, s pomocí boží ihned vyhnal zlého ducha. [Supr 518, 9]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.