цвѣтъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *kvě̑tъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. stčes. květ – "květ, květina";[2] čes. květ; sloven. kvet; pol. kwiat – "květ, květina"; hluž., dluž. kwět – "květ, květina"; polab. kjot – "květ"; rus. цвет, -а́ – "barva, květ"; ukr. цвiт – "květ, květina"; běl. цвет – "květ"; bulh. цвят, (urč.) цветъ́т – "barva, květ"; srbochorv. cvȉjet – "květ, květina"; slovin. сvе̣̑t – "květ, květina".[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | цвѣтъ | цвѣта | цвѣти |
| genitiv | цвѣта | цвѣтѹ | цвѣтъ |
| dativ | цвѣтѹ | цвѣтома | цвѣтомъ |
| akuzativ | цвѣтъ | цвѣта | цвѣтъі |
| vokativ | цвѣтє | цвѣта | цвѣти |
| lokál | цвѣтѣ | цвѣтѹ | цвѣтѣхъ |
| instrumentál | цвѣтомь | цвѣтома | цвѣтъі |
význam
[editovat]- květ, květina; kvetoucí rostlina
- чловѣкъ ꙗко трава дьниѥ ѥго • ꙗко цвѣтъ тако отъцвьтєтъ – Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí. [Žalm 102 (103), 15 – PsSin]
- výkvět, nejlepší část
- обратити хощѫ слово добрѹѥмѹ садѹ црькъвьнѹѥмѹ цвѣтѹ дѹховьнѹѥмѹ – Obrátím řeč k dobrému semeni církve, výkvětu duchovnímu ... [Supr 495, 8]
- rozkvět
- мѫжи въ самомь цвѣтѣ юности о житии нєбрѣгъшє пачє родитєлъ – Muži v samém rozkvětu mládí nedbali života více než rodiče ... [Supr 97, 7]