וַיֹּ֣אמֶר אֲדֹֽנִי־ בֶ֗זֶק שִׁבְעִ֣ים מְלָכִ֡ים בְּֽהֹנֹות֩ יְדֵיהֶ֨ם וְרַגְלֵיהֶ֜ם מְקֻצָּצִ֗ים הָי֤וּ מְלַקְּטִים֙ תַּ֣חַת שֻׁלְחָנִ֔י כַּאֲשֶׁ֣ר עָשִׂ֔יתִי כֵּ֥ן שִׁלַּם־ לִ֖י אֱלֹהִ֑ים – A řekl Adoní-bezek: "Šedesát králů s uťatými palci na rukou i u nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem činíval, tak mi Bůh odplatil."[1]
וְיָשַׁבְתְּ֙ עַל־ מִטָּ֣ה כְבוּדָּ֔ה וְשֻׁלְחָ֥ן עָר֖וּךְ לְפָנֶ֑יהָ וּקְטָרְתִּ֥י וְשַׁמְנִ֖י שַׂ֥מְתְּ עָלֶֽיהָ – Sedala sis na nádherné lože, před nímž byl prostřený stůl, a kladla jsi na něj moje kadidlo a můj olej.[2]
וּבְאֻלָ֣ם הַשַּׁ֗עַר שְׁנַ֤יִם שֻׁלְחָנֹות֙ מִפֹּ֔ו וּשְׁנַ֥יִם שֻׁלְחָנֹ֖ות מִפֹּ֑ה לִשְׁחֹ֤וט אֲלֵיהֶם֙ הָעֹולָ֔ה וְהַחַטָּ֖את וְהָאָשָֽׁם – A v dvoraně brány byly na obou stranách dva stoly; na nich se porážela zvířata k oběti zápalné, k oběti za hřích a k oběti za vinu.[3]
