漢音

japonština

výslovnost

• IPA: [kaɴˌõ̞ɴ]

homofony

• 寒温
• 幹音
• 感恩
• 観音

etymologie

Výraz se skládá z kandži 漢 (vyjadřuje původ z dynastie Han/Chan; viz wikipedie - článek dynastie Chan) a 音 (zvuk, zde zkratka z on'jomi (音読み)), čtení obou je sinojaponské (typ goon (呉音).

podstatné jméno

přepis

• hiragana: かんおん
• rómadži: kan'on čekošiki rómadži
• Rōmaji: kan'on hebonshiki rōmaji

význam

1. kan'on čtení japonských znaků kandži, převzatých přibližně v 7. - 9. století, z okolí 長安 ([Čchang-an]) a 河南 ([Che-nan]) v tamějších obdobích Tchang (唐) až Sung (宋) do Japonska v tamějším období Nara (奈良時代) nebo ještě na počátku období Heian (平安時代), na rozdíl od 呉音 již poměrně bezprostředně. Ze sinojaponských je toto čtení nejpoužívanější.

externí odkazy

• Wikizdroje. Vyhledávání výrazu "漢音".
• Google Books. Vyhledávání výrazu "漢音" pro japonštinu.
• 岩淵, 悦太郎 a spol.. 岩波 国語辞典. 東京都 : 岩波 書店, 1997. ISBN 4-00-080040-X. Kapitola か, s. 229, 2. řada, sloupec 28, heslo かんおん/漢音. (japonsky)