舌

čínština

Historické formy znaku 舌

Nápisy na věštebných kostech

Velké pečetní písmo

Malé pečetní písmo

způsob psaní

etymologie

Piktogram. Znak znázorňuje rozeklaný (jako například hadí) jazyk, vystrčený z úst 口 nahoru/dopředu. Nebo 干 - (suchá) hůlka, vyčnívající z úst (口).

Také se používá jako zjednodušený levý komponent některých znaků, například: 亂 → 乱; 辭 → 辞. Sám znak je také radikálem č. 135.

přepis

• Pinyin: guā (gua1), shé (she2)
• Švarný: kua, še
• bopomofo: ㄍㄨㄚ, ㄕㄜˊ

podstatné jméno

význam

1. jazyk část (lidského) těla
2. srdce zvonu

japonština

výslovnost

• IPA: [ɕita]

přepis

• hiragana: した
• rómadži: šita

podstatné jméno

význam

1. jazyk část (lidského) těla

kandži

čtení

• sinojaponské:
  • ゼツ (zecu); příklady: 舌音 - ゼツオン (zecuon), 舌癌 - ゼツガン (zecugan)
  • cumaruon forma: ゼッ (ze--); příklady: 舌苔 - ゼッタイ (zettai), 舌端 - ゼッタン (zettan), 舌戦 - ゼッセン (zessen)
• japonské:
  • した (šita); příklady: 舌足らず/舌不足 - したたらず (šitatarazu), 舌車 - したぐるま (šitaguruma), 舌鼓 - したつづみ (šitacuzumi), 舌長 - したなが (šitanaga)