Finte
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
němčina[editovat]
výslovnost[editovat]
etymologie[editovat]
Pochází z italského finta odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu.[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | die Finte | die Finten |
| genitiv | der Finte | der Finten |
| dativ | der Finte | den Finten |
| akuzativ | die Finte | die Finten |
význam[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2004. 752 s. Dotisk. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „finta“, s. 172.