Wikislovník:Název článku: Porovnání verzí
→Základní tvar: aktualizace prehistorické informace o přesměrování z ohýbaných tvarů |
→Velké, nebo malé písmeno?: prozatím nekonsenzualni pokus o reseni interpunkcniho dilematu |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Velká písmena jsou na místě tedy především u vlastních jmen ([[Hradec Králové]], [[Jana]]), iniciálových zkratek ([[OSN]]) apod. U zahraničních jmen respektujeme pravopis původního jazyka (např. [[McDonald]]). Podobně se s velkým písmenem píší všechna podstatná jména v němčině. |
Velká písmena jsou na místě tedy především u vlastních jmen ([[Hradec Králové]], [[Jana]]), iniciálových zkratek ([[OSN]]) apod. U zahraničních jmen respektujeme pravopis původního jazyka (např. [[McDonald]]). Podobně se s velkým písmenem píší všechna podstatná jména v němčině. |
||
Velké písmeno použijeme též u přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami. Na konci názvu se dělá tečka (otazník, vykřičník...). Příklad: [[V nouzi poznáš přítele.]] |
Velké písmeno použijeme též u přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami - s výjimkou vět, které lze klasifikovat jako citoslovečné ( typicky např. pozdravy jako [[dobrý den]], [[zlom vaz]] apod.). Na konci názvu se dělá tečka (otazník, vykřičník...). Příklad: [[V nouzi poznáš přítele.]] |
||
U slovních spojení, která nejsou větami nebo vlastními jmény, se použije malé počáteční písmeno, např. [[mít rád]]. |
U slovních spojení, která nejsou větami nebo vlastními jmény, se použije malé počáteční písmeno, např. [[mít rád]]. |
||
Verze z 19. 4. 2015, 12:29
Jednotlivé články Wikislovníku pojmenováváme jako slovníková hesla. Věnujte prosím pozornost několika zásadám pro správný výběr názvů článků.
Velké, nebo malé písmeno?
Při pojmenovávání článků nepoužívejte velká písmena, pokud nejsou vyžadována Pravidly českého pravopisu (v češtině), případně jinými pravopisnými zásadami (cizojazyčná hesla). Obecná hesla píšeme tedy zásadně malými písmeny, např. pes (nikoliv Pes či PES), mladý (nikoliv Mladý či MLADÝ), chodit (nikoliv Chodit či CHODIT) apod.
Velká písmena jsou na místě tedy především u vlastních jmen (Hradec Králové, Jana), iniciálových zkratek (OSN) apod. U zahraničních jmen respektujeme pravopis původního jazyka (např. McDonald). Podobně se s velkým písmenem píší všechna podstatná jména v němčině.
Velké písmeno použijeme též u přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami - s výjimkou vět, které lze klasifikovat jako citoslovečné ( typicky např. pozdravy jako dobrý den, zlom vaz apod.). Na konci názvu se dělá tečka (otazník, vykřičník...). Příklad: V nouzi poznáš přítele.
U slovních spojení, která nejsou větami nebo vlastními jmény, se použije malé počáteční písmeno, např. mít rád.
Základní tvar
U ohebných výrazů zpravidla používáme k pojmenování článků základní slovníkový tvar (lemma). V češtině jím bývá:
- pro podstatná jména 1. pád jednotného čísla (nominativ singuláru; např. dům). U pomnožných jmen však uvádíme tvar v množném čísle (např. nůžky);
- pro přídavná jména 1. pád jednotného čísla mužského rodu (maskulinum) (např. mladý) – obdobně též pro zájmena a číslovky. Stupňované tvary uvádějte jako samostatná hesla (např. dobrý – lepší – nejlepší). Obdobně postupujte u příslovcí (dobře – lépe – nejlépe);
- pro slovesa infinitiv (např. jít).
Pro ostatní slovní druhy je lemma shodné s jediným tvarem.
U ustálených slovních spojení použijeme takový tvar, jaký se používá, např. chytat lelky, lézt krkem.
Ohýbané tvary slov
Přesměrování ze skloňovaných nebo časovaných tvarů na základní tvar nezakládejte. V mnoha případech vytvoření takového přesměrování totiž není technicky možné, například český tvar je by musel zároveň být přesměrován na zájmena ono, oni a ony a sloveso být, stejné slovo se navíc může (s různým významem i ohýbáním) vyskytovat v různých jazycích. Každý tvar ohebného slova si zaslouží vlastní heslo.
Různé varianty slova
Pro různé varianty slova vytvoříme samostatná hesla (např. muzeum a museum, lépe a líp). Na existenci odlišné varianty upozorníme v příslušném hesle odkazem.