abolice

čeština

výslovnost

• IPA: [abɔlɪt͡sɛ]

dělení

• abo-li-ce

etymologie

Z latinského abolitio, které od slovesa abolere — zrušit, odstranit.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	abolice	abolice
genitiv	abolice	abolicí
dativ	abolici	abolicím
akuzativ	abolici	abolice
vokativ	abolice	abolice
lokál	abolici	abolicích
instrumentál	abolicí	abolicemi

význam

1. (v právu) zastavení nebo nezahájení trestního řízení
   • Prezident Klaus udělil na závěr svého mandátu rozsáhlou amnestii a abolici.
2. zrušení či odvolání (opatření, nařízení, zákona apod.)
   • Svým obsahem se plán vztahuje do období ještě před rok 1786, neboť v tomto roce byla na Mírovském panství uplatněna abolice robot (výkup z povinnosti roboty, výměnou za pravidelný plat) a tehdy docházelo k rušení najednou nevýnosných panských dvorů; takto vzniklé pozemky byly rozdělovány „za plat“ mezi doposud poddané rolníky, čímž se snižovaly počty bezzemků.
3. (v historii) zrušení policejního dozoru nad prostitutkami
   • Uzavřením veřejných domů a zrušením dosavadních reglementačních opatření nabyla prostituce nové podoby. Abolice otevřela brány zahraniční prostituci, zvláště z Německa a Rakouska.
   • Zastánci abolice zdůrazňovali hlavně sociální a finanční utlačování prostitutek ve veřejných domech.

překlady

1. • angličtina: abolition
   • litevština: panaikinimas m
   • polština: abolicja ž
   • řečtina: κατάργηση ž
   • slovenština: abolícia ž
2. • slovenština: abolícia ž
3. —

synonyma

1. —
2. abrogace, derogace
3. —

související

• abolicionismus
• abolicionista
• aboliční

externí odkazy

• Článek Abolice ve Wikipedii