ana

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte aña, Ana nebo ANA.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • ana

etymologie[editovat]

Vzniklo stažením spojky a a zájmena ona.[1]

zájmeno[editovat]

  • vztažné
  • rod ženský

skloňování[editovat]

  • používá se pouze v nominativu singuláru

význam[editovat]

  1. (knižně, zastarale) která, jež
    • Jsa milovník lovu, když jednoho času navracel se z honby do venkovského sídla svého v Postoloprtech, spatřil Boženu, dceru Křesinovu, děvče sedlské, ana pere blíže vsi u studánky…[2]

související[editovat]

turečtina[editovat]

varianty[editovat]

podstatné jméno[editovat]

význam[editovat]

  1. matka

související[editovat]

žemaitština[editovat]

dělení[editovat]

  • a-na

zájmeno[editovat]

skloňování[editovat]

pád tvar
nominativ ana
genitiv anuos
dativ anā
akuzativ anou
instrumentál anou
lokál anuo
vokativ

význam[editovat]

  1. ona

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2013-04-09]. Heslo an.
  1. Z našich časopisů. Naše řeč, 1926, roč. 10, čís. 7, s. 243. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 15. Jaromír a Oldřich.