bifurkace

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbɪfʊrkat͡sɛ]

dělení

• bi-fur-ka-ce

etymologie

Z latinského substantiva bifurcātiō, odvozeného od slovesa bifurcāre, příp. adjektiva bifurcus — rozeklaný, které má svůj původ ve slově furca — vidle. Srovnej např. francouzské fourchette nebo anglické fork.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bifurkace	bifurkace
genitiv	bifurkace	bifurkací
dativ	bifurkaci	bifurkacím
akuzativ	bifurkaci	bifurkace
vokativ	bifurkace	bifurkace
lokál	bifurkaci	bifurkacích
instrumentál	bifurkací	bifurkacemi

význam

1. (odborně) rozdvojení, větvení do vidlice o dvou větvích

překlady

1. větvení

   • angličtina: bifurcation
   • francouzština: bifurcation ž
   • němčina: Verzweigung ž, Bifurkation ž, Gabelung ž
   • ruština: бифуркация ž

synonyma

1. větvení, rozvětvení, rozdvojení, rozštěpení

související

• trifurkace

externí odkazy

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935–1957. Heslo bifurkace.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo bifurkace.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo bifurkace.
• Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo bifurkace (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.
• Google Books. Vyhledávání výrazu "bifurkace" pro češtinu.
• Wikizdroje. Vyhledávání výrazu "bifurkace".
• Rozcestník Bifurkace ve Wikipedii