blaireau

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

francouzština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [blɛ.ʁo]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ blaireau blaireaux

význam[editovat]

  1. (v zoologii) jezevec
    • On s'apprête à une chasse à blaireau.
    • Les blaireaux sont des animaux très solitaires. – Jezevci jsou velmi samotářská zvířata.
  2. (přeneseně) sprosťák, tupec
    • Il dégoise, l’ostrogoth de la téloche formaté au formol, tel un psittacidé déréglé et moche... Il clabaude aux esgourdes des blaireaux enfarinés et des tordus pasteurisés[1]
  3. štětka, štětec
  4. (argot, zastarale) frňák, čumes

synonyma[editovat]

  1. (zastarale) taisson
  2. imbécile, goujat, crétin, rustre
  3. pinceau, brosse
  4. blair, museau, truffe, nez

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Jean Maryves: Vieilles cantilènes & jeunes romances, Mon Petit Éditeur, 2013 - převzato z Wiktionnaire