blanc

francouzština

výslovnost

• IPA: [blã]  blanc^{? • info}

etymologie

Přes starofrancouzštinu z pozdnělatinského blancus, které je výpůjčkou z textově nedoloženého franckého *blank, jež z předpokládaného pragermánského *blankaz. Srovnej zejména italské bianco, španělské blanco, anglické a německé blank.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	blanc	blancs

význam

1. běloch
   • Le blanc est en effet extrêmement salissant. Aussi les blancs se découvraient-ils du jour au lendemain plus blancs que jamais, baignés, neufs, siestant à l'ombre de leurs villas, grands fauves à la robe fragile. Dans le haut quartier n’habitaient que les blancs qui avaient fait fortune.
2. bílá barva
3. mezera, prázdné místo
4. vaječný bílek

přídavné jméno

skloňování

rod	singulár	plurál
mužský	blanc	blancs
ženský	blanche	blanches

význam

1. bílý
2. čistý, prázdný, nepopsaný
3. (člověk) bílé rasy, bělošský

antonyma

1. noir
2. —
3. noir, nègre

slovní spojení

• nuite blanche (probděná noc)
• drapeau blanc (bílá vlajka)
• merle blanc (bílá vrána)
• arme blanche (nestřelná zbraň)
• ours blanc (lední medvěd)

fráze a idiomy

• blanc comme un cygne
• crime en col blanc

související

• blancherie
• blanchir
• blancheur
• blanchissement
• reblanchir
• Blanche
• blanquette, blanquet
• blanchisserie