budíček

čeština

výslovnost

• IPA: [bʊɟiːt͡ʃɛk]

dělení

• bu-dí-ček

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	budíček	budíčky
genitiv	budíčku	budíčků
dativ	budíčku	budíčkům
akuzativ	budíček	budíčky
vokativ	budíčku	budíčky
lokál	budíčku	budíčcích
instrumentál	budíčkem	budíčky

význam

1. (zdrobněle) budík
2. zvukový signál k vstávání
3. (přeneseně) povinné ranní vstávání
   • Budíček máme v šest, večerku v deset.

související

• budíčkový

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2018-02-06]. Heslo budíček.