bzučet

čeština

výslovnost

• IPA: [bzʊt͡ʃɛt]

dělení

• bzu-čet

varianty

• (zastarale) (knižně) bzučeti

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	bzučím	bzučíš	bzučí	bzučíme	bzučíte	bzučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	bzuč	bzučme	bzučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	bzučel	bzučela	bzučelo	bzučeli	bzučely	bzučela
trpné	bzučen	bzučena	bzučeno	bzučeni	bzučeny	bzučena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	bzuče	bzučíc	bzučíce

význam

1. vydávat zvuk znějící jako bz
   • Dnem i nocí to tam bručelo a bzučelo, šumělo a hučelo jako v úlu nebo jako u nějakého jezu.

překlady

1. • angličtina: buzz, whirr

související

• bzučivý
• bzučivě
• bzučení
• bzukot