ciąć

polština

výslovnost

• IPA: [t͡ɕɔɲt͡ɕ]
•  ciąć^{? • info}

etymologie

Z předpokládaného praslovanského *tęti, které z praindoevropského základu *tn̥-e-. Srovnej např. české títi, utnout, setnout, rozetnout, dále např. běloruské цяць nebo ukrajinské тя́ти, vzdáleněji pak např. latinské temnĕre, contemnĕre — pohrdat, starořecké τέμνω ― řeži, krájím, české anatomie atd.

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

význam

1. řezat, stříhat

související

• cięcie
• ściąć, ścinać
• cięciwa
• rozciąć, rozcinać
• cięty
• przecinek
• scięcie
• wyciąć, wycinać
• uciąć, ucinać
• przeciąć, przecinać
• dociąć, docinać
• przyciąć, prycinać
• wycinanka
• odcinek