ctít

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡sciːt]

dělení

• ctít

etymologie

Souvisí s čest.

varianty

• (knižně, zastarale) ctíti

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ctím	ctíš	ctí	ctíme	ctíte	ctí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	cti	ctěme	ctěte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ctil	ctila	ctilo	ctili	ctily	ctila
trpné	ctěn	ctěna	ctěno	ctěni	ctěny	ctěna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	ctě	ctíc	ctíce

význam

1. chovat úctu
   • Cti otce svého i matku svou, abys dlouho žil a dobře ti bylo na zemi.

překlady

1. chovat úctu

   • angličtina: revere, honour, respect, venerate
   • francouzština: estimer
   • latina: colere
   • němčina: ehren
   • romština: del paťiv, bečelinel, ľikerel
   • ruština: уважать
   • řečtina: υπολήπτομαι
   • slovenština: ctiť, ctiť si, vážiť si
   • staroslověnština: чисти
   • španělština: honrar, estimar, apreciar, respetar
   • volapük: stimön

synonyma

1. vážit si

související

• ctívat
• uctít
• ctitel, ctitelka
• ctívaný
• úcta
• ctěný
• ctihodný
• ctižádost

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-07-18]. Heslo ctít.