defunctus

latina

výslovnost

• IPA: [ˈdeː.fʊŋk.tʊs]

varianty

• dēfunctus, DEFVNCTVS

přídavné jméno

• 1. a 2. deklinace
• nestupňovatelné

skloňování

Číslo	singulár			plurál
Rod	mužský	ženský	střední	mužský	ženský	střední
nominativ	dēfūnctus	dēfūncta	dēfūnctum	dēfūnctī	dēfūnctae	dēfūncta
genitiv	dēfūnctī	dēfūnctae	dēfūnctī	dēfūnctōrum	dēfūnctārum	dēfūnctōrum
dativ	dēfūnctō	dēfūnctae	dēfūnctō	dēfūnctīs	dēfūnctīs	dēfūnctīs
akuzativ	dēfūnctum	dēfūnctam	dēfūnctum	dēfūnctōs	dēfūnctās	dēfūncta
vokativ	dēfūncte	dēfūncta	dēfūnctum	dēfūnctī	dēfūnctae	dēfūncta
ablativ	dēfūnctō	dēfūnctā	dēfūnctō	dēfūnctīs	dēfūnctīs	dēfūnctīs

význam

1. zesnulý, zemřelý
   • Commemorātiō omnium fidēlium dēfunctōrum – památka Všech věrných zesnulých

sloveso

význam

1. nominativ singuláru mužského rodu participia perfekta (deponentního) slovesa dēfungī — ten, který dokončil, dokonal; ten, který skonal; skonavší, ten, který zemřel/prožil svůj život

související

• dēfungēns
• defuncta
• defuncturus
• functus
• missa defunctorum