deklinace

čeština

výslovnost

• IPA: [dɛklɪnat͡sɛ]

dělení

• de-kli-na-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	deklinace	deklinace
genitiv	deklinace	deklinací
dativ	deklinaci	deklinacím
akuzativ	deklinaci	deklinace
vokativ	deklinace	deklinace
lokál	deklinaci	deklinacích
instrumentál	deklinací	deklinacemi

význam

1. (v jazykovědě) úprava tvaru slova u flektivních jazyků
   • Dnes se budeme zabývat deklinacemi substantiv.
2. (v jazykovědě) příznačný způsob úpravy tvaru slova
   • Latinská substantiva jsou rozdělena do pěti deklinací.
3. (v astronomii) úhlová vzdálenost od roviny světového rovníku
   • Mám za úkol zjistit deklinaci a rektascenzi Siria A.
4. (v geografii) úhel svíraný směrem magnetického pole Země a místním poledníkem
   • Magnetická deklinace v Greenwichi ve Spojeném Království byla 3°58′ západně a zmenšuje se o 0°08′ ročně.

překlady

1. úprava tvaru slova

   • angličtina: declension
   • finština: deklinaatio
   • francouzština: déclinaison ž
   • italština: declinazione ž
   • latina: dēclīnātiō ž
   • němčina: Deklination ž, Beugung ž
   • norština: bøyning
   • švédština: böjning
2. příznačný způsob úpravy tvaru slova

   • angličtina: declension
   • latina: dēclīnātiō ž
   • norština: deklinasjon m
3. úhlová vzdálenost od roviny nebeského rovníku

   • angličtina: declination
   • francouzština: déclinaison ž
   • němčina: Deklination ž
   • norština: deklinasjon m
4. magnetická deklinace

   • angličtina: declination
   • francouzština: déclinaison ž
   • italština: declinazione ž
   • němčina: Deklination ž
   • norština: deklinasjon m

synonyma

1. skloňování
2. —
3. —
4. magnetická deklinace

související

• deklinační

externí odkazy

• Článek Deklinace ve Wikipedii