doufaje

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dɔʊ̯fajɛ]

dělení[editovat]

  • dou-fa-je

sloveso[editovat]

  • nedokonavé

význam[editovat]

  1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa doufat
    • (…) tvrdí se na př. s velkou určitostí, že ne Tirpitz, ale Burián rozhodl pro bezohlednou podmořskou válku, doufaje, že tím poražené Rakousko zachrání.[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vyd. Praha : Gustav Dubský, [1921]. Kapitola 24. Kdo je odpověden za válku?.