Přeskočit na obsah

dręczyć

Z Wikislovníku

polština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé
  • tranzitivní

časování

[editovat]
oznamovací způsob
Přítomný čas
OsobaSingulárPlurál
1. dręczę dręczymy
2. dręczysz dręczycie
3. dręczy dręczą
Minulý čas
OsobaSingulárPlurál
mužskýženskýstřednímužský osobníženskýstřední
1. dręczyłem dręczyłam dręczyłom dręczyliśmy dręczyłyśmy
2. dręczyłeś dręczyłaś dręczyłoś dręczyliście dręczyłyście
3. dręczył dręczyła dręczyło dręczyli dręczyły

význam

[editovat]
  1. soužit, krušit, sužovat, trápit
    • Wyklęty, powstań ludu ziemi! Powstańcie, których dręczy głód! Myśl nowa blaski promiennemi dziś wiedzie nas na bój, na trud.[1]
    • Dziękujemy wychowawcom i nauczycielom, którzy służyli nam zawsze radą i pomocą. Co prawda dręczyliście nas sprawdzianami i odpytywaliście akurat z tego, czego się nie nauczyliśmy, ale zdajemy sobie sprawę, że te udręki miały jeden cel - wyposażenie nas w taką wiedzę i takie umiejętności, które pozwolą nam łatwiej wkroczyć w dalsze życie. – Děkujeme vychovatelům a učitelům, kteří nám byli vždy k službám radou a pomocí. Je pravda, že jste nás trápili písemkami a zkoušeli nás přesně z toho, co jsme neměli naučené, ale uvědomujeme si, že tato muka měla jeden cíl - vštípit nám takové vědomosti a takové dovednosti, které nám umožní snáze vykročit do dalšího života.[2]

synonyma

[editovat]
  1. gnębić, zamęczać, trapić, prześladować, torturować

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Eugène POTTIER: Międzynarodówka, z francouzštiny do polštiny přeložila Maria MARKOWSKA, 1920
  2. Szczęśliwej drogi już czas…