dragoun
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [dragɔʊ̯n]
dělení
[editovat]- dra-goun
etymologie
[editovat]Z francouzského dragon, původně drak (z latinského dracō), ale přeneseně také vojenský odznak či standarta a druh střelné zbraně; není jisté, ze kterého z přenesených významů bylo označení vojáků odvozeno.[1][2]
podstatné jméno (1)
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | dragoun | dragouni / dragounové |
| genitiv | dragouna | dragounů |
| dativ | dragounu / dragounovi | dragounům |
| akuzativ | dragouna | dragouny |
| vokativ | dragoune | dragouni / dragounové |
| lokál | dragounu / dragounovi | dragounech |
| instrumentál | dragounem | dragouny |
význam
[editovat]překlady
[editovat]- —
související
[editovat]podstatné jméno (2)
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | dragoun | dragouny |
| genitiv | dragouna | dragounů |
| dativ | dragounu | dragounům |
| akuzativ | dragoun | dragouny |
| vokativ | dragoune | dragouny |
| lokál | dragounu | dragounech |
| instrumentál | dragounem | dragouny |
význam
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „dragoun“
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „dragoun“, s. 125.
