Existovalo již ve staročeštině, doloženo v textu z 1. poloviny 14. století. I když Gebauer viděl původ v německém Drache,[1] přejato patrně přímo z latinského dracō[2][3] (genitiv dracōnis) a to zase z řeckého δράκων (drákōn, „drak, had“),[4] vycházejícího pravděpodobně z kmene δρακ-, silného aoristu od δέρκεσθαι (dérkesthai, „s hrozivým zrakem“).[5]
↑GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „drak“, s. 325.
↑MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezměněné vyd. Praha : Academia, 1971. 866 s. Heslo „drak“, s. 126.
↑HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „drak“, s. 132.
↑REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN80-85927-85-3. Heslo „drak“, s. 143.
↑The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Dragon1“, s. 635.
↑KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN80-200-1351-2. Heslo „drak“, s. 187.
↑Slovenská akadémia vied. Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra. Historický slovník slovenského jazyka I. A-J. Bratislava: Veda, 1991. ISBN 80-224-0228-1. Heslo „drak“, s. 310.