duma
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
podstatné jméno[editovat]
| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
duma
|
dumy
|
| genitiv
|
dumy
|
dum
|
| dativ
|
dumě
|
dumám
|
| akuzativ
|
dumu
|
dumy
|
| vokativ
|
dumo
|
dumy
|
| lokál
|
dumě
|
dumách
|
| instrumentál
|
dumou
|
dumami
|
- dolní komora ruského parlamentu
- poradní sbor ruského knížete či cara
- (nářečně) doma
- „Ráno pudu na Lóčke, vezmu sebó haji Pazderkovó a do večera možete mět brambore duma.“[1]
podstatné jméno[editovat]
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
duma
|
dumi
|
| genitiv
|
dumi
|
dum
|
| dativ
|
dume
|
dumom
|
| akuzativ
|
dumę
|
dumi
|
| instrumentál
|
dumą
|
dumami
|
| lokál
|
dume
|
dumach
|
| vokativ
|
dumo
|
dumi
|
- hrdost
- pýcha
- chlouba
- třetí osoba singuláru indikativu prézenta aktiva slovesa dumać – hloubá, dumá, přemítá
Spojením de a uma.
- tvar ženského rodu jednotného čísla, vyjadřující nejčastěji genitiv příslušného substantiva - nějaké, jedné
- Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-09-05, [cit. 2013-11-15]. Heslo duma.
Encyklopedický článek Duma ve Wikipedii
