dvojhláska

čeština

výslovnost

• IPA: [dvɔjɦlaːska]

dělení

• dvoj-hlá-s-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dvojhláska	dvojhlásky
genitiv	dvojhlásky	dvojhlásek
dativ	dvojhlásce	dvojhláskám
akuzativ	dvojhlásku	dvojhlásky
vokativ	dvojhlásko	dvojhlásky
lokál	dvojhlásce	dvojhláskách
instrumentál	dvojhláskou	dvojhláskami

význam

1. plynulé spojení samohlásky s polosamohláskou, tvořící jediný foném
   • Dvojhlásky v evropských jazycích se rozlišují na vzestupné a sestupné - v závislosti na pořadí semivokálu a vokálu.

překlady

1. • angličtina: diphthong
   • francouzština: diphtongue m
   • latina: diphthongus m
   • němčina: Zwielaut m, Diphtong m
   • polština: dyftong m
   • ruština: дифтонг m
   • řečtina: δίφθογγος m
   • španělština: diftongo m

synonyma

1. (v jazykovědě) diftong

související

• dvojhláskový
• hláska
• samohláska
• souhláska