ember

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈɛm.bəː]

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ember	embers

význam

1. uhlík, žhavý uhel
   • Ah, distinctly I remember it was in the bleak December / And each separate dying ember wrought its ghost upon the floor...

maďarština

výslovnost

• IPA: [ˈɛmbɛr]

dělení

• em-ber

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ember	emberek
akuzativ	embert	embereket
dativ	embernek	embereknek
instrumentál	emberrel	emberekkel
kauzál-finál	emberért	emberekért
translativ	emberré	emberekké
terminativ	emberig	emberekig
esiv	emberként	emberekként
inesiv	emberben	emberekben
superesiv	emberen	embereken
adesiv	embernél	embereknél
illativ	emberbe	emberekbe
sublativ	emberre	emberekre
alativ	emberhez	emberekhoz
elativ	emberből	emberekből
delativ	emberről	emberekről
ablativ	emberről	emberektől

význam

1. člověk

přísloví, pořekadla a rčení

• a hazug embert hamarabb utolérik, mint a sánta kutyát (lež má krátké nohy)
• ember tervez, Isten végez (člověk míní, Pánbůh mění)
• változnak az idők, változnak az emberek (časy se mění, lidé se mění)
• ember embernek farkasa (člověk člověku vlkem)

související

• emberi (lidský)
• emberiség (lidstvo)
• embertelen (nelidský)
• embercsempész (obchodování s lidmi)
• embergyűlölet (misantropie)
• emberöltő (pokolení)
• emberrablás (únos)
• farkasember (vlkodlak)
• fiatalember (mladík)
• hóember (sněhulák)
• szakember (fachman)
• tejesember (mlékař)
• özvegyember (vdovec)
• úriember (pán)